DĚTSKÉ LHANÍ | 08.08.2017

Podle statistik každý člověk zalže zhruba čtyřikrát za den a je jasné, že ani děti nejsou výjimkou.
Jak se ale potýkat s dětským lhaním?
Jak na zjevnou nepravdu správně reagovat, pokud tedy vůbec nějak?
Abychom se mohli adekvátně rozhodnout, je třeba vzít v potaz celou řadu proměnných, zejména pak věk dítěte, typ lži a její okolnosti.
U předškolních dětí často narazíme na tzv. nepravou lež. Malé děti ještě nejsou zcela schopné rozlišovat mezi snem, realitou a přáním, takže často vysloví něco, co pro dospělého očividně nemůže být pravda. Nejde ale o záměrné lži za účelem vlastního prospěchu, děti jsou v tu chvíli přesvědčené o tom, že říkají pravdu. Na místě tedy není trestání, ale spíše vysvětlování a vzájemný dialog. U starších dětí už se mnohem častěji setkáme s některou z forem lží, které jsou vymýšleny za účelem vlastního prospěchu, často vyhnutí se trestu.

K nejčastějším typům lží patří polopravdy (vynechání podstatné informace), mlžení (vyhýbání se důležité části informace) či zamlčování (zatajení prohřešku). Výhodou u dětí je, že ještě zpravidla nedokáží tak dobře své lži maskovat, takže je odhalíme mnohem snadněji než dospělé lháře. Vhodný trest či jiné nápravné řešení by se měl odvíjet od toho, jak často dítě lže (bylo to poprvé, nebo se to stává běžně), za jakým účelem lže (chce se vyhnout trestu, ochránit kamaráda, upozornit na sebe) a komu lže (učiteli, rodičům, nebo se jen předvádí před spolužáky).

Toto vše je třeba vzít v potaz. Jednou z profesních skupin, která na dětské lži naráží nejčastěji, jsou sociální pracovníci, kurátoři a zaměstnanci institucí zabývajících se sociální patologií.

Právě pro ně je nachystané speciální dvoudenní Celostátní vzdělávací setkání orgánů sociálně-právní ochrany a kurátorů. Na tomto setkání se dozvíte nejen mnohem více informací o lhaní dětí a dospívajících, ale i o dalších problémech, jako je záškoláctví, opoziční porucha chování, krádeže a mnoho dalších projevů nespecifických poruch chování.

Více informací o celé akci se dozvíte zde.