J. A. Komenský a moderní školství | 31.12.2018

Od dob činnosti J. A. Komenského, pravděpodobně největšího pedagogického reformátora v (nejen) českých dějinách, uběhlo už 350 let, a i když se během staletí vystřídaly ve školních třídách různé didaktické koncepce vyučování, Komenského myšlenky mají silný vliv i dnes a úzce souvisí i s koncepty u nás poměrně novými – se zvyšováním praktičnosti výuky a s teorií inkluzivního vzdělávání. Vedle novodobějších didaktických koncepcí, ke kterým patří herbartistická koncepce asociační, dále koncepce rozvíjejícího vyučování a v neposlední řadě také nejnovější koncepce programového vyučování a učení, je Komenského koncepce slovně názorného vyučování pevným základem veškerých pedagogických snah. Pro slovně-názorné vyučování je důležité dodržování následujícího schématu: smyslové poznání (tedy předvedení věcí, které se mají žáci naučit, ideálně se zapojením všech smyslů) – rozumové poznání (slovní označení, vysvětlení funkce, zapojení do systému podobných skutečností a jevů) – zapojení ruky (užití poznatků, praktické cvičení). Jak je vidět, už v 17. století se J. A. Komenský snažil o to, aby se neučilo „jen pro učení“, ale aby získané poznatky měly praktický přínos. K tomu se postupně snaží opět přiklánět i dnešní školství. Komenský byl pedagogický optimista – chtěl vzdělání pro všechny a byl přesvědčen o tom, že je možné dosáhnout nápravy aktuálního stavu společnosti výchovou. Každý člověk je podle něj vychovatelný a cílem výchovy je dosažení základních hodnot. O tom, že každý člověk je vychovatelný a vzdělavatelný jsme přesvědčeni i dnes – víme ale také, že každý potřebuje jiný přístup a péči. Stejně tak se snažíme dodržovat Komenského pojetí školy coby „dílny lidskosti“, kdy se klade důraz na morální a sociální aspekt vzdělávání. Jedním z mála Komenského konceptů, které v dnešním vzdělávacím systému opouštíme či alespoň modifikujeme, je „pansofická škola“. Pansofická škola neznamenala nic jiného, než že by se všichni měli učit všemu a všestranně. To samo o sobě rozhodně není špatné. Praktickým důsledkem tohoto pojetí ale byla staletí přetrvávající hromadná výuka s pevnou koncepcí vyučovací hodiny a striktně oddělenými úlohami učitele a žáka. Dnešní inkluzivní vzdělávání se snaží naopak o to, aby se každému dostalo individuální péče a aby se i žáci mohli zapojit do procesu vysvětlování, a tím se na chvíli ujmout role učitele a přitom si ověřit, zda látku pochopili správně. V dobách Komenského neměli učitelé ani takové materiální, ani personální možnosti, jaké máme dnes, a proto nebylo možné výuku individualizovat – i když to někteří žáci potřebovali. Dnes už tyto možnosti máme, protože žákům, kteří mají objektivní problémy ve výuce, mohou pomáhat pedagogičtí asistenti. Jediné, co nás v tuto chvíli trápí, je prozatímní nízký počet těchto asistentů. Lákala by vás tato práce? Chcete pomáhat mladým žákům a studentům v rozvíjení jejich potenciálu? Potom navštivte náš kurz Studium pro asistenty pedagoga!