Organizační formy výuky | 01.11.2019

Organizační formy výuky

Jako organizační uspořádání výuky chápeme uspořádání kompletního vyučovacího procesu – tedy jeho složek a jejich vzájemných vazeb jak v prostoru, tak v čase. Základními složkami vyučovacího procesu se rozumí učitel, žáci a předávané učivo. Obecný model organizační formy zahrnuje nejen činnosti učitele, činnost žáků, strukturu učiva a strukturu věcných prostředků, ale také určení vazeb a informačních toků.

Tradičním způsobem vyučování, který se u nás využíval už od zahájení povinné školní docházky v roce 1774, je tzv. frontální (někdy taktéž označované jako hromadné) vyučování. Při něm učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou a s jedním stejným obsahem činnosti. Tomu odpovídá i uspořádání třídy, jasně oddělující oblast lavic a katedry. Na počátku dvacátého století se objevily snahy o individualizované vyučování, které navazuje na myšlenky pedocentrismu. Při této výuce se klade důraz na svobodný rozvoj tvořivých možností žáků a na respekt k potřebám, odlišnostem a zájmům jednotlivce.

Od této doby se objevila celá řada dalších přístupů k pojetí výuky, například vzájemné vyučování, při kterém učiteli pomáhají starší a zkušenější žáci (monitoři), pracovní škola, která připravuje děti na pracovní život a produktivní práci, nebo třeba párové vyučování, založené na spolupráci dvojic žáků. Současný přístup k vyučování se snaží kombinovat frontální výuku (nejvhodnější řešení pro početné třídy) s individualizovaným přístupem. I proto byl do vyučování zaveden koncept asistenta pedagoga, který ulehčuje zapojení se do procesu dětem se speciálními vzdělávacími potřebami a dětem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Pokud máte o tuto pozici zájem, podívejte se na naše stránky https://www.fakta.cz/fakta-seminare.aspx?IDTyp=7, kde najdete více informací.

Puebloská soustava (P.W. Search) – OFV: hromadná, individualizace vyučování; individuální práce žáků, neexistence pevných tříd, zachován systém předmětů, specializovaná pracoviště, určen jen rámcový rozvrh, rozmístění žáků bylo ovlivněno systémem pracoven; „školní obec“ ®sociální interakce žáků
Daltonský plán (H. Parkhurstová) – hlavním rysem je zdůraznění individuální práce a vlastní odpovědnosti žáka. Urbánek: OFV: hromadná, individualizace vyučování; učitel se stává rádcem, žáci mají individuální práci, ale mohou se sdružovat do skupin na základě individuálního plánu; učivo v předmětech, žák plní měsíční úkoly; hodnocení v individuálním grafu; čas dle výkonu žáka.
Winnetská soustava (C.W. Washburne) učitel jako rádce; individuální, skupinová i hromadná výuka; učivo rozdělené na individualizující a socializující; hodnocení diagnostickým testem; žákovská samospráva a společenský život. OFV: hromadná, individualizace vyučování
pragmatická výuka – pedagogický směr vycházející z pragmatické filozofie, která byla od konce 19. stol. do 50. let 20.stol. nejrozšířenější v USA. Zakladatelem a nejvýznamnějším představitelem je J. Dewey. Vzdělávání chápe jako nástroj řešení problémů, s kterými se člověk setkává v praktickém životě. Vytváří vlastní pojetí, tzv. instrumentalismus. Základním pojmem je zkušenost získaná v individuální praxi. Je třeba si osvojit metody, jak řešit obtíže při získávání zkušenosti, podstatným je rozvoj aktivity dítěte. Osobní zkušenost poskytuje motivy, rozvíjí zájmy a pomáhá odhalovat a řešit problémy. Na základě této teorie vybudoval J. Dewey činnou školu. U nás měla pragmatická pedagogika vliv na reformní hnutí mezi světovými válkami. Významným představitelem byl V.Příhoda, Deweyův žák.
činná škola – jeden z typů alternativních škol. Kriticky reaguje na pasivitu, encyklopedismus a autoritativnost herbartismu a prosazuje aktivitu žáků nejen v tvořivé práci, ale i v procesech poznávání a učení. Představitelé: J.Dewey, E Claparede, C.Freinet aj. V Československu ji za první republiky propagoval V.Příhoda. Urbánek: Scharellmann, Hessen; přestavba učiva, kontakt s praktickým životem. OFV: hromadné
pracovní škola (J.Dewey; G.Kerschensteiner) – jeden z často uplatňovaných konceptů v některých směrech reformní pedagogiky a alternativních škol. Vyjadřuje postulát, že netradiční, „pracovní“ škola má spatřovat své poslání v přípravě dětí na praktický život a produktivní práci. K tomuto účelu zavádí pracovní škola i netradiční způsoby výuky, zejm. projektovou metodu, exemplární výuku aj. S konceptem pracovní školy se lze shledat – i pod jiným označením, např. činná škola, praktická škola, progresivní škola aj. – v teoriích pedagogických reformátorů (O.Decroly, C.Freinet, J.Dewey, V.Příhoda, E.Štorch). Urbánek: zavedení práce do učebního procesu, žáci jako pracovní společenství, učivo rozděleno na okruhy poznatků; likvidace systematické výuky, rušení předmětů, rozvrhu, pevného plánu; globální formy výuky. OFV: hromadné
vyučovací projekt (Kilpatrick, McMurry) – učební látka jako řešení úkolu (= skutečná činnost lidí), praktické řešení úkolů, projekt jako cíl a prostředek; aktivita, motivace, užitečnost, praktičnost, spolupráce, tvořivost, nesystematický obsah výuky. OFV: hromadné
komplexy (SSSR, 30.léta) – spojování poznatků různých učebních předmětů, komplexy např.: příroda, práce, společnost. Komplexní vidění reality, potíže ve vyšších ročnících.
diferenciace výuky – členění žáků procházejících škol. vzděláváním na skupiny. Cílem je vytvořit vhodné podmínky pro všechny žáky, přiměřené jejich předpokladům a zvláštnostem, pohlaví, schopnostem, perspektivní orientaci, zájmům apod. Rozlišuje se diferenciace 1. podle typu školy v rámci stupně vzdělávání a 2. diferenciace obsahová a) členění výuky na větve nebo směry v rámci jednoho typu školy, b) nabídka volitelných předmětů, c)vytváření obsahových variant v rámci jednoho předmětu na téže typu školy, 3. diferenciace podle schopností a výkonnosti nebo zájmu žáků: a) vytváření homogenních tříd a skupin (např. zvláštní třídy, třídy talentovaných žáků) b) vytváření záměrně heterogenních skupin. Progresivním trendem je individualizace výuky.
výběrové vyučování
Batavská soustava (Kennedy, USA 1898) – dvě skupiny žáků (společná práce a individuální), učební čas rozdělen na přípravný a kontrolní, paralelní výuka dvou učitelů OFV: hromadná, systém výběrového vyučování
Manheimský systém (Sickinger, Německo) – diferenciace dle průměru známek OFV: hromadná, systém diferencovaného vyučování
systém stejnorodých tříd – OFV: hromadná, systém diferencovaného vyučování. Spíše vnitřní diferenciace, vytvoření homogenních tříd dle schopností.
vnitřní (pedagogická) diferenciace – diferenciace uvnitř třídy, vytvoření skupin žáků, o kritériu diferenciace žáky neinformovat.
vnější (organizační) diferenciace – diferenciace např. ZŠ x gymnázium
kooperativní formy vyučování – učení lišící se od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci osob při řešení složitějších úloh. Řešitelé jsou vedeni k tomu, aby si dokázali rozdělit sociální role, naplánovali si celou činnost, rozdělili si dílčí úkoly, naučili se radit si, pomáhat, slaďovat úsilí, kontrolovat jeden druhého, řešit dílčí spory, spojovat dílčí výsledky do většího celku, hodnotit přínos jednotlivých členů atd.
skupinové vyučování – učení, které probíhá v rámci malé sociální skupiny. Skupina může vzniknout spontánně nebo ji vytváří učitel podle různých hledisek (výkonnost žáků, pohlaví, dovednost spolupracovat aj.). skupina obvykle usnadňuje učení zúčastněných osob, zlepšuje průběh i výsledky učení. To proto, že oproti individuálnímu učení mohou účastníci debatovat o problémech, navrhovat různé přístupy řešení, získávat včas zpětnou vazbu, rozdělit si práci, vzájemně se kontrolovat, vzájemně se povzbuzovat, objevovat chyby, vysvětlovat si nejasnosti, učit se od jiných, společně směřovat k cíli. Obvyklá velikost skupiy se pohybuje od dvou do 5-7 osob.
homogenní, heterogenní skupina – homogenní třída = třída, do níž jsou žáci zařazováni na základě určitého společného kritéria výběru, zpravidla podle schopností, inteligenční úrovně, učebního tempa nebo učebních výsledků (prospěchu). Heterogenní třída = třída složená ze žáků stejného věku bez ohledu na jejich schopnosti a učební předpoklady, tedy nediferencovaná.
párové vyučování – OFV: kooperativní; spolupráce dvojic, běžné, více akcentovaná vazba žák-žák (výměna poznatků, pomoc, kontrola)
týmové vyučování – 1 Spolupráce skupiny učitelů, kteří v rámci konkrétní školy společně připravují, realizují a hodnotí vzdělávací programy pro určité skupiny žáků, celé třídy nebo ročníky. Má význam pro realizaci mezipředmětových vztahů. 2 Vyučovací metoda, při níž skupina učitelů provádí společně výuku ve třídě, zvl. k tématům mezipředmětové povahy. Urbánek: OFV. Tým=4 učitelé, 2 „specialisté“ na 100 dětí; značné nároky na prostor; 60. léta v USA;
problémové vyučování – typ výuky, která začleňuje řešení problémů samotnými žáky jako prostředek jejich intelektového rozvoje. Do jisté míry je tato metoda realizována při každé škol.výuce, preferována je ve výuce činné školy a jiných alternativních škol.